Sportovní masáže
Přestože lze považovat za zakladatele sportovních masáží již starověké Řeky, k rozvoji moderní sportovní masáže jednoznačně přispěl až Peer Henrik Ling, jenž mimo jiné, založil ve Švédsku školu masáže a v roce 1813 ve Stockholmu Ústřední ústav pro gymnastiku, který se stal známým a vyhledávaným školicím centrem. Nejvýznamnějším československým propagátorem sportovní masáže byl MUDr. Miroslav Jaroš, univerzitní profesor, jenž je autorem učebnice Sportovní masáž. Teprve po druhé světové válce začala být sportovní masáž postupně přednášena v některých tělovýchovných kurzech a později i na tělovýchovných fakultách.
Sportovní masáž má účinky srovnatelné s masáží klasickou a co do používání hmatů, se od té klasické příliš neliší. Určitá specifika však má. Je vhodná především pro aktivní sportovce, jimž pomáhá dosahovat lepších výkonů. Jiné nároky budou kladeny na masáže plavců, jiné budou u vzpěračů a jiné například u běžců, či cyklistů. Rozdíl je rovněž v síle, důrazu, intenzitě i rychlosti prováděných hmatů. Samotné sportovní masáže můžeme rozdělit na několik druhů.
Masáž kondiční neboli přípravná – se používá v přípravném období sportovců, před důležitým sportovním výkonem nebo hlavní závodní sezónou. Má vyvolat dobrou psychickou pohodu, upevnit tělesnou zdatnost a navodit celkově posilující účinky. Důkladně se pak věnuje těm částem těla, které jsou pro daný sport nejdůležitější (např. u běžců to jsou dolní končetiny, atp.).
Masáž pohotovostní – připravuje sportovce k podání maximálního výkonu, např. v závodě, a může být dráždivá nebo uklidňující a většinou bývá jen částečná. Provádí se po krátké rozcvičce a soustřeďuje se na ty části těla, které budou nejvíce používány, nebo nejvíce zatíženy. Obdobně se zmíněná masáž používá i při déletrvajících závodech a soutěžích, kdy je taky označována jako masáž v přestávkách mezi výkony.
Po skončení sportovního výkonu se provádí masáž odstraňující únavu, nazývána též relaxační masáž. Má za úkol organismus celkově zklidnit, odstranit únavu, urychlit regeneraci organismu, jakož i navodit psychickou vyrovnanost a pohodu u sportovce. Masáž by měla být v ideálním případě celková a trvat by měla asi jednu hodinu. Relaxační masáž se neaplikuje ihned po výkonu, ale až po určitém uklidnění, tj. minimálně po 30 minutách, ale po velkém vypětí či velké únavě třeba až po 6 hodinách, a při extrémním vyčerpání až druhý den. Po takovéto masáží by se již sportovec neměl zabývat žádnou namáhavou činností, nýbrž by měl, je-li to možné, přiměřeně odpočívat.
Sportovně léčebná masáž zmírňuje nebo odstraňuje následky menších úrazů, anebo příhod vzniklých při sportu, jako jsou například pohmožděniny, natažené svaly a šlachy, křeče svalů apod.. Stejně tak může být nápomocná při rekonvalescenci po nemoci, operaci nebo po úrazu, neboť dokáže urychlit návrat do tréninkového cyklu. Sportovně léčebnou masáž však vždy indikuje příslušný odborný lékař.